9/22/2017

Koloběh šílenosti

To se tak stává, že prázdniny uplynou a koloběh šílenosti je zpět. 
Pomalu ale jistě se blíží konec prvního školního měsíce  prvního pracovního měsíce a já musím přijít s nějakými poznatky, co jsem stihla za měsíc nasbírat.

 Plný úvazek mne ničí fyzicky i psychicky
Ten, kdo si doopravdy myslí, že povolání učitele je strašně jednoduchá věc - chodíte na osmou, moc se nenadřete a ve dvě jste doma, se šeredně plete. Ano, vstáváte cca 5.30, abyste do školy dorazili alespoň 7.15 a stihli si ještě připravit věci na první hodinu. K tomu kávička, drbáníčko ve sborovně, no známe...Odučíte pět až šest hodin v kuse, z toho po každé hodině máte dozor na chodbě. Čili si ani nedojdete na WC, nenasvačíte se a určitě máte vyřvané hlasivky. O tom, že jste většinou ještě pěkně naštvaní z hodin nemluvě. Do dvou máte pracovní povinnost ve škole, ale vyhrabete se nejdřív okolo 14.30, domů dojedete cca 15.30 a řešíte jídlo, nákup, přípravy na další den. Najednou je 18.00 a vy si připadáte jak čerstvě vymačkaný citron. Dáte si nějakou večeři, koukáte na film nebo seriál a v 9 jdete do postele, protože jste úplně vyřízení. Takhle se to cyklicky opakuje 5 dní v týdnu. (Pokud učíte některé dny v týdnu do půl 2 nebo 3, je to ještě horší.)

Jsem prakticky bezdomovec
Na začátku září jsem musela opustit svoje dva roky staré stanoviště na Vinohradech. Tuto krásnou lokalitu s už ne tak krásným pokojem, bytem a spolubydlícími jsem byla nucena vyměnit za pronájem na Bertramce, sdílený se svým bratrem. To by mi až tak nevadilo, pominu li fakt, že už měsíc ten byt dáváme do pořádku (přes dva roky tam nikdo nebydlel) a ještě dnes tam nemáme fungující internet a ledničku. Takže "přechodně" už měsíc bydlím u přítele na Barrandově v 2kk, kde se můžeme občas sežrat navzájem a žiju tam o zhruba 10 kusech oblečení, které pořád točím dokola. 

Školu stíhám jen tak tak 
Ačkoliv semestr ještě nezačal už teď mám potničky z toho, že budu vyjíždět z domu 6.30, abych se po práci a předmětech na fakultě vrátila na byt okolo 21.00. Jo, už se nemůžu dočkat!

Budu prodlužovat poslední rok studia 
Nemám zadanou diplomku. Okej, to by ještě šlo. V ZS, teď na podzim, nás čekají praxe na střední škole. Vzhledem k mému úvazku nemám KDY tu praxi splnit. Takže prodlužování je jasné. 

Jsem největší mrcha ve škole a jsem zasednutá na spoustu žáků 
Druhý týden ve škole začal informačními schůzkami pro rodiče. Hned zamnou došla maminka jednoho žáka, aby mi vynadala, že jsem na něj zasedlá, že měl vloni u mě čtyřku a že byla neoprávněná. Bla bla bla. Řvaly jsme na sebe dobrých půl hodiny na chodbě, divadlo pro celou sborovnu. Pak jsem si šla dát pivo. To nešlo.

Jsem moc přísná 
Chci po deváťácích, aby něco dělali. Nic neumí. Jsem přísná, moc křičím a chci po dětech moc věcí. Ahjo, tohle je začarovaný kruh. 

Občanka jsou velká muka
A to beze srandy. Šestka je neposkvrněna, čili tam se to dá. Osmáci jsou dutý, ale mají naději. Devítka netuší, co je Ústava. Mám chuť rvát si vlasy. Tohle bude zábavný rok. 

Výsledek obrázku pro teaching

Ještě větší muka je tělocvik ve třetí třídě, který máte jen na doplnění úvazku
Jo, tohle je rozhodně zábava. Děti jsou nesamostatné a vy je každou středu musíte vodit na plavání. Co jsem komu udělala? 

Nemám na nic čas
Na čtení, na koníčky, na svůj spolek, na dobrovolnou práci pro fakultu nebo univerzitu. 

Pořád po mně ale někdo něco chce. A nejlépe hned. 

Ve škole spousta věcí nefunguje.
Třeba kopírky a tiskárny. Je super, když se v tom pořád vrtají nějací matlové, co si říkají ajťáci, ale to, že nemáte kde tisknout věci pro děti a kde to kopírovat očividně nezapadá do jejich myšlení. O tom, že podle paní hospodářky nepotřebujeme papíry ( zvlášť pokud nejste třídní) nemluvě. Asi máme tisknou na hajzlpapír pomocí razítek nebo psát na stroji, ne? 

Výměna půlky pedagogického sboru má svá pro i proti.
Super kolegové a kolegové úplně na pendrek. 

Budu strašně bohatá!
Plný úvazek skýtá více peněz, což znamená, že se mi to nedaní, což znamená HODNĚ PENĚZ. To je samozřejmě jeden velký vtip a nadsázka! 


Napadá mne toho mnohem víc, co napsat, ale to by byl příspěvek na hodinu a to by nikoho nebavilo. Ozvu se zase příště. 
Třeba tentokrát dříve 

Bára

7/16/2017

Grande VOLNO

Ano, jak jsem psala v minulém příspěvku, jedním z mála benefitů toho, proč být učitel jsou dva měsíce prázdnin. (Pokud nepočítáme srpnové přípravné týdny nebo nedej bože reparáty a komisionální zkoušky)

Jelikož to znamená, že bych prázdniny byla odříznuta od příjmu (nebo alespoň částečně), rozhodla jsem se dobrovolně, že si přivydělám během léta nějaké ty zlaťáky. Věděla jsem, že nic jako Starbucks nebo Mekáč už podruhé nezvládnu a tak byla volba návratu do rodné vísky tím pravým ořechovým. Jako průvodce mě na jednu z místních zřícenin přijali okamžitě a já po 2 letech uviděla staré známé kolegy (rozuměj, chodila jsem provádět už předtím) i nové tváře. O tom, jak to funguje na takovém hradě, pokud jste průvodce bude až další úzkostlivé povídání.

O tom, že přivýdělek bude třeba svědčí jakýkoliv můj pohled na účet. Zlaťáky se mi nějak rozkutálely...oblečení, knížky, oblečení,kosmetika, kosmetika, kosmetika, KOSMETIKA. Jo, občas mám pocit, že jsem se zbláznila, ale nejvíc se každý večer těším na ráno - až si udělám šálek dobré kávy, připravím si snídani a oběd do práce, pak si pustím buď nějaké video nebo hudbu a minimálně 45 minut se věnuji líčení. Miluju to. Miluju se líčit, miluju make - up, miluju rtěnky a stíny a umělé řasy a rozjasňovače a výrazné obočí a je mi jedno, co si o tom myslí ostatní! Ať si myslí, co chtějí. Pro mě je to tak trošku umění.

Ale dost k tomu. Zítra po čtyřech dnech, kdy jsem prováděla tzv. válendo grando, mě čeká 5 denní maraton, den volna a pak znova. Pro mě jsou muka 3 dny v kuse. Myslím, že po pěti se ze mě stane Přízrak nebo černý jezdec. Ano, užívám hlášky z LOTR, protože momentálně čtu jedničku. Jo, až teď. Jsem ostuda, co?
Nevermind.
Končím radši a jdu jíst.

Pac a pusu
Bára

Výsledek obrázku pro reading lord of the rings pinterest

7/07/2017

Já a můj konec školního roku

Hurá! Volejte sláva a tři dny se radujte! Nebo spíše dva měsíce se radujte. Jsou tu prázdniny.
Pro nás učitele to znamená dva měsíce placeného volna. Ano, je to prý nespravedlivé a často se setkávám s názorem, co bychom my učitelé ještě více chtěli?
V osm do práce, ve dvě jdeme domů a pořád máme prakticky prázdniny. Nenechte se ale mýlit.
Nikdo z těchto "kritiků" nevidí tu celoroční práci a dřinu.

Vaše přímá pedagogická činnost (ano, povolání učitele se skládá z tzv. přímé a nepřímé vyučovací činnosti) sice začíná v 8.00, ale pokud bydlíte na jiném konci Prahy, musíte vstávat v 5.45, abyste nejdéle v 7.30 byli na pracovišti. Tam Vás čeká cca 6 hodin přímé vyučovací činnosti, mezi kterou máte 10 minutové přestávky a většinu z nich trávíte jako dozor na chodbě - čili si nedojdete ani na blbé WC, nemluvě o nějaké svačině nebo tak něco. Když Vám skončí přímá činnost, nastupuje činnost nepřímá - plány na další dny, přípravy, aktivity, nedejbože testy a podobně.
Ono taková dobře propracovaná 45min hodina dějepisu vám ve finále zabere až cca 5 hodin příprav - prezentace, co jim chcete sdělit, co si mají zapamatovat, co si mají zapsat, nějaké opakování a samozřejmě nejlépe nějaká aktivita, protože frontální výuka je dnes dost odsuzovaná.

Pak ve finále přijdete do hodiny a 20 minut se s nimi dohadujete, že neudělali tohle nebo tamto, k tomu chcete zkoušet a nakonec Vám k probrání nové látky, zapsání a ještě její zopakování vyjde například 10 minut času - a pak se někdo divte, že se nestíhá za celý rok probrat látka!

K prázdninám bych ráda řekla tolik, že ať se Vám to líbí nebo ne, učitele je prostě potřebují. Celoroční koloběh stresu, nervů, příprav, urgování k odevzdání domácích úkolů, uzavírání známek, přezkušování, tvorba ŠVP a buhví jaké další blbosti Vás během roku vyšťaví na takový stupeň, že polovinu června nejste schopni dělat nic jiného, než jim dávat pracovní listy nebo jim pouštět filmy - nemluvě o tom, když je venku 35 stupňů a celý den vám do oken třídy pere sluníčko tak, že je Vám na omdlení. Fakt boží!
K tomu samozřejmě o prázdninách doháníte resty z fakulty, děláte přípravy na další rok, třídíte materiály, dáváte dohromady prezentace nebo pracovní listy a hurá poslední týden v srpnu do školy na "přípravný týden".
Nemluvě o tom, že Vás během července bombardují rodiče po emailu, jak jste si mohli dovolit dát jejich dětem z dějepisu 3 nedejbože 4! Protože podle rodičů máte být asi Copperfield a ze známek 4, 4, 5, 3, 5, 4, 3 máte vykouzlit při nejhorším dvojku a ještě se tvářit, že je vše v naprostém pořádku. Není.
Není a nebude.
Dokud se něco zásadně nezmění ve školství, v pojetí učitelů a celkově, české školství půjde do ještě větších sraček, přestane být zájem o pedagogické fakulty a NIKDO nebude chtít jít učit.
Protože přiznejme si, kdo by to ZA TY PENÍZE a neustálé hejty a kecy chtěl dělat?
Zvlášť který absolvent by šel učit, když první půlrok slyší jen o tom, jak je strašně špatné, že studenti pedagogických fakult učí a že jsou to učitelé bez 20ti let praxe.
Je mi z toho na nic.
Než budete odsuzovat učitele, pokuste se alespoň trošku porozumět jejich práci.
Není to žádný med, věřte mi.

Já vždycky brala učení jako své poslání a musím říct, že po roce jsem zralá se na to vykašlat.

Adieu.

10/08/2016

Hello Fall

Ahojky,


konečně je tady moje nejmilejší roční období. Podzim. Říkáte si, jak můžu mít ráda podzim? Vždyť je pořád ošklivě, prší a je zataženo?
Ano, ale i právě proto má podzim pro mě takovou atmosféru.
Není nic hezčího, než ležet v posteli zachumlaná pod dekou, udělat si hrnek horkého čaje (popřípadě kávy) a koukat na nějaké romantické filmy nebo číst knížku. Já mám momentálně rozečtený druhý díl Měsíčních kronik Scarlet.
Ale abych se upřímně přiznala, zrovna dneska na knížku nemám absolutně žádnou náladu. Takže jen tak polehávám, piju opět studenou kávu, přemýšlím a sleduju nejrůznější filmy. Do toho mne chytne záchvat úklidu no alespoň částečně a tak jdu vyprat špínu. Pak se ale zase spokojeně vrátím do své postýlky a začnu editovat blog, jelikož jsem si to na víkend naplánovala.

Nejdůležitější na tom všem je, že prostě relaxuji. Snažím se nepřemýšlet nad pondělím, nad prací a
hlavně ne nad nadcházejícím magisterským studiem. Depku jsem měla včera a dneska už jí nechci, děkuji pěkně. Takže jo, dneska si studené podzimní počasí opravdu užívám a těší mě vědomí, že začíná období teplých a huňatých svetrů, velkých šál, klobouků, tmavých rtěnek a celkově vrstvení. Mám chuť si zapálit svíčku, ale upřímně? Ano, když je zapálená, je to super, ale když ji sfouknete, v celém pokoji máte smrad jako z udírny a otevírejte v noci okno, že jo? Maličko bludný kruh.

Chytá mne opět moje kreativní nálada. Poslední dobou mne kreativita doslova ovládá a mám chuť neustále upravovat, zkrášlovat a vylepšovat svůj nový dokonalý diář. Nebojte se, o něm, o plánování a celkově o mojí posedlosti dokonalým diářem se dozvíte již brzy v jiném článku. Jenže na kreativní chvilku bych se musela zvednout z postele, rozsvítit a sednout si ke stolu (ano, jde to i na posteli, le věřte mi - konečný výsledek nikdy není tak pěkný, jak byste chtěli!). A to se mi momentálně opravdu nechce.

No nic, jdu si asi uvařit svůj nejoblíbenější Magic Moments čaj. K tomu si jdu najít nějaké pěkné filmy, protože upřímně už i youtube mne nudí. Mám pocit, že to tam jde s kvalitou od desíti k pěti a moje inspirace v těchto koutech internetu se rovná asi tak nula nula prd.

Zatím se mějte famfárově.
Vaše
Bára

9/17/2016

Do more of what you love

Ahoj lidi,

název článku a napovídá celkem jasně. Dělejte více toho, co milujete.
Po dvou týdnech ve školství se maličko všechno usadilo a já musím říct, že to miluju.
Je to moje vysněná práce, baví mě to a naplňuje mě to. Konečně můžu se 100% jistotou říct, že tohle je to, co chci jednou v životě dělat - učit.


Asi si říkáte, že tyhle moje bezduché články jsou celkem o ničem, ale nemusíte se bát. Přijde více článků, které doufám budou mnohem smysluplnější. Pár jich mám v hlavě a doufám, že je dokážu realizovat.
Po pátku stráveném ve škole jsem konečně doma u rodiny a mám chvilku klidu. Celé odpoledne jsem věnovala své kreativitě a vytvořila si Lesson planner. Víte, byla chyba dívat se na youtube na všechny ty dokonalé učitelské diáře a plannery, které já nikdy mít nebudu, protože za ně pořád nejsem ochotná dát okolo 30 dollarů. Proto jsem vzala svůj zápisních a začala ho vylepšovat.
Samozřejmě, to ještě není ani zdaleka dokončené, dokonalé a podle mých představ, ale už se to k tomu blíží.
Jakmile bude vše, jak chci, určitě o tom sepíšu článek.
Ani nevíte, jakou radost mi udělalo věnovat se celý den jen tomuhle.

Musím přes víkend udělat přípravu na pondělní hodiny a sestavit test na příští pondělí, jelikož o víkendu jedu na Seznamovací kurz, který pořádáme. Určitě z něj bude report.


Taky se chci zaměřit na svůj blog a trošku mu zlepšit vzhled a fasádu, protože jsem konečně doma, mám u sebe velký počítač a tak mám přístup ke všem svým obrázkům a programům. Hell yeah. 

Pro dnešek je to asi vše, jen bych chtěla říct, že mi pořád nějak nedochází, že jsem opravdu bakalář. Druhá věc, nad kterou přemýšlím je, že bych se asi do školy měla oblíkat vždycky trošku reprezentativně nebo slušně. Problém je ale v tom, že na to absolutně nemám náladu. Ahjo.
Taky jsem porušila svojí dietu nebo řekněme spíš svůj režim zdravé stravy. No nic, tak hold od pondělí zase na novo. Co se dá dělat. Třeba to už konečně vydržím dostatečně dlouho, aby moje kila šla dolů.


Zatím se mějte.
Bára

9/15/2016

Never ending story

Ahoj všem.

Tak je tady další den a já si pořád ještě užívám toho, že jsem pokořila státnice.
No, teda užívám. Užívám si to, že nemusím nic dělat, válím se v posteli, koukám na filmy a lakuju si nehty. K tomu si dám pivo a popcorn a je mi fajn. Teda ne v tomhle pořadí nebojte.
Zrovna sedím v kuchyni poté, co jsem dovařila svůj dnešní a zítřejší oběd, lakuju si nehty a pak mi dojde, že mám zítra učit v šestce a sedmičkách a nemám NIC připraveného.
Takže tady teď dělám prezentaci na Franskou říši s tím, že poznámky dělám z otázek ze státnic, protože učebnice jsem si samozřejmě nechala ve škole.
Jak jinak, že jo. Tleskám si.

K tomu přemýšlím, jak moc je zítra seřvu za ty příšerný testy, co psali minule na opakování látky 6. třídy. Zvlášť u jedné slečny přemýšlím, jestli to myslí vážně, nebo si ze mě dělá srandu. Přijde mi, že když sedmáci neví, co je Bible a kdo byl Jidáš, že to není úplně v pohodě. Ale třeba se mýlím? Dejte mi vědět Váš názor!

Musím se přiznat, že co se učení týče, ještě pořád u mě převládá euforie nad jakýmkoliv znechucením. Je fakt, že poslední týden jsem asi byla rozhozená z těch státnic, takže jsem možná byla na ty děti mírnější, ale to končí.


Větší starosti mi ale dělá fakt, že se nemůžu zapsat do dalšího úseku studia dříve než 29.9., tím pádem se 19.9. nemůžu zapsat na předměty. Zůstanou na mě určitě ty nejhorší paralelky a pěkně mě o štve. Ahjo. Nevím, co mám dělat.
No, co se dá dělat. Při nejhorším budu chodit za učiteli, ať mě někam dopíšou. Musím prostě v klidu tu školu zvládat. Ikdyž představa, že už bych si měla vybírat diplomku, no fuj. Vážně, fuj.

Pro dnešek končím.
Přemýšlím, že ze sebe udělám člověka a půjdu se projít, ale ještě nemám přípravu na zítřejší hodinu. Co se dá dělat.

9/13/2016

Happiness is...

Ahoj moji milí.

Vlastně, co to plácám, ani nevím, jestli tyhle kecy někdo čte.
Edit mého života --> SZZ v kapse.
Co to pro mě znamená? Jsem bakalář. Yay.

Ano, měla bych se radovat, ale buď si to ještě neuvědomuji, nebo naopak mě děsí to, že mne od října opět čeká ten šílený školní koloběh.
Předměty. Zbytečnosti. Zkoušky. Diplomová práce. Státnice.

Nejhorší na tom všem je, že když jdete na dvouleté magisterské studium, ani se nenadějete a už si musíte vybírat téma Vaší diplomky a chystat se na státnice. Fuj.
O to víc mě děsí, kolikrát víc je toho k těm magisterským. To mám už teď pocit, že budu měsíc zavřená v noře a nebudu dělat nic jiného, než se šprtat. Pomoc.

Chtěla jsem náležitě oslavit ukončení bakalářského studia, ale jelikož jsou moci spolužáci znační sráči, musela jsem si to oslavit sama a provizorně. Nejdříve jsem si v DM koupila dvě rtěnky, protože holky, co si budeme povídat - těch není nikdy dost. Pak jsem si v Costě koupila ledové kafe a nakonec jsem skončila ve Wokin pro nudle, které teď do sebe cpu, zatímco píšu tenhle elaborát.
Bohužel tomu pořád něco chybí.
Pivo.
Ano, ten lahodný zlatavý mok, který prostě už ke mně a k mému studiu nějak patří. Ale nikdo semnou do hospody prostě jít nechce.

Budu končit, musím si konečně uklidit ten šílený bordel, co se mi v pokoji nahromadil za dva týdny a pak se musím připravit na pátek, kdy budu zase učit. Jee to mám radost. Navíc jsem ještě nepřečetla všechny eseje dětí na téma "Historie je učitelka lidstva.". No nebudu lhát už teď mě děsí, co se tam zase dozvím. V opakovacím testu ze šesté třídy jsem se například dozvěděla, že Jidáš (ano s velkým J a byla myšlena ta postava) je pečivo a nebo, že to byl bratr Caesara, který získal trůn. No, co se dá dělat.

S láskou a radostí v srdci
Bára

P.S. Pořád přemýšlím nad nějakou přezdívkou, ale ne a ne mě něco napadnout. Shit. Moje kreativita je někde na bodu nula. Zničilo mě to. Teď budu tak týden spát.